NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
K této kapele jsem si hledal cestu dlouhou dobu. A našel. Už si ji vlastně bez nakřápnutého vokálu Slávka ani nedokáži představit. Nová deska jde stále ve šlépějích pomalého, hnilobného death metalu, který se vpíjí do špinavého crustu a black metalu. Zvuk je ještě umouněnější, než v minulosti, na jedné straně je mu skvěle rozumět, ale na stranu druhou obsahuje dost špíny, abych si vzpomněl na celý zástup švédských crustových i deathmetalových kapel, které s ní spolu ve zvukovém kabátci alba „Ostří černé kosy“ vzájemně obcují.
Valivé riffy ohlodané na kost, střední tempa, sem tam vyhrávka a nad tím suchý skřehotavý vokál. Kouzlo této desky budete objevovat postupně. V první chvíli je vlastně celkem nepřístupná, příliš zubatá a skomírající. Už je to ale pár měsíců, kdy vždy jednou za čas mám neutuchající chuť se k tomuto albu vrátit. Ona táhlá sóla jsou možná primitivní v tom, co hrají, ale dokonalá v tom, co říkají. Jednotvárnost a kolovrátkovitost tu buduje pocit zmaru, jaký z domácích kapel nacházím jen málokde. Do toho texty, které s touto zkázou dokonale souzní. MÖRKHIMMEL jsou ojedinělý úkaz na domácí scéně. Death metal pro všechny hardcoreové špindíry navíc s obrazotvornými českými texty, které dávají smysl.
7 / 10
Vydáno: 2014
Vydavatel: Insane Society Records
Stopáž: 32:09
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.